E 952 Kyselina cyklamová a její sodná a vápenatá sůl
Kategorie: sladidla
CEFF nepovolené
Termín cyklamáty označuje umělé sladidlo, které se v přírodě volně nevyskytuje.
Je třicetkrát až šedesátkrát sladší než cukr a v ústech zanechává slabě chemickou sladkou chuť. Směs cyklamátů se sacharinem má vyšší sladivost než jednotlivá sladidla (jedná se o tzv. synergický efekt).
Cyklamáty zároveň maskují nepříjemnou pachuť sacharinu. V šedesátých letech byly cyklamáty nejrozšířenějším náhradním sladidlem ve Spojených státech a prakticky odstartovaly výrobu dietních potravin ve velkém. Když byly v roce 1970 v USA a krátce poté i v dalších zemích zakázány, zhoršila se chuť nízkokalorických nápojů a vzrostla poptávka po nových umělých sladidlech. V některých zemích jsou cyklamáty stále povoleny.
Původně se mělo za to, že cyklamáty se z těla vylučují nezměněny. Později byla uveřejněna studie na krysách, krmených vysokými dávkami směsi cyklamátu se sacharinem (10:1), v rámci které bylo zjištěno, že se cyklamáty v těle částečně přeměňují na látku zvanou cyklohexylamin, která je spojována s nádory močového měchýře. Testy na zvířatech naznačily, že cyklamáty mohou způsobovat rakovinu, další studie však tento závěr neprokázaly.
V současné době převládá názor, že cyklamáty nezpůsobují rakovinu přímo, ale spíše zvyšují sílu jiných karcinogenů. Podle vyjádření agentury IARC z roku 1980 je nedostatečně prokázáno, že se jedná o zvířecí karcinogen. Epidemiologická studie, provedená americkým Národním ústavem pro výzkum rakoviny (NCI), zjistila, že používání směsí sacharinu s cyklamáty je spojeno s vyšším výskytem rakoviny močového měchýře.
Sladidlo bylo zakázáno ve Spojených státech v roce 1969 díky důkazům o tom, že u zvířat způsobuje rakovinu močového měchýře, vrozené vady, mutace a poškození varlat.
Přesto se průmyslu podařila jejich opětná legalizace. V ČR nebyly cyklamáty povolena jako přídatné látky v potravinách.
V rámci Evropské unie je jejich použití povoleno, a proto jsou nyní povoleny i u nás.
Pozn. Zpracováno ve spolupráci s odbornou poradkyní CEFF Dr. Terezou Vrbovou dle knihy Víme, co jíme aneb Průvodce „Éčky“ v potravinách.